1968

Pá 22. 08. 2008 10:57

Před 40 lety bylo Československo pokořeno vpádem vojsk pěti zemí Varšavské smlouvy. Tanky a transportéry rozdrtily zárodky pokusu o demokratický přerod naší společnosti. Ukázalo se, že mír a svoboda nejsou samozřejmostí, které mají lidé a národy dány do vínku už při narození. Češi i Slováci se o tom přesvědčili v minulém století hned několikrát.

Před 40 lety bylo Československo pokořeno vpádem vojsk pěti zemí Varšavské smlouvy. Tanky a transportéry rozdrtily zárodky pokusu o demokratický přerod naší společnosti. Ukázalo se, že mír a svoboda nejsou samozřejmostí, které mají lidé a národy dány do vínku už při narození. Češi i Slováci se o tom přesvědčili v minulém století hned několikrát. Na rozdíl od roku osmatřicátého nebo osmačtyřicátého dnes často není pokus o demokratizaci před čtyřiceti lety vnímán v národní paměti jednoznačně. Řada lidí považuje Pražské jaro za pokus o reformování nereformovatelného, političtí vůdcové jsou vykreslováni jako nerozhodní aparátčíci. V marasmu komunistické éry má ale pokus o opuštění socialistického tábora spíš kladné znaménko. Alexander Dubček se stal pro generaci, která srpen 68 zažila, ale i pro generace následující v dalších dvaceti letech, symbolem naděje a víry získat opět ztracenou svobodu. I nejvýznamnější český spisovatel této doby, Bohumil Hrabal, o Dubčekovi napsal, že je „krásným frajerem“ a hrdinou. Také pro většinu z nás, kteří jsme začali chápat politické souvislosti Pražského jara teprve mnohem později, byli mnozí osmašedesátníci po jistou dobu vzory, které se pokusily změnit bezútěšný a bezprávný systém. Dnešní generace, která už nepamatuje ani normalizaci, vnímá osmašedesátý rok jako nesmírně vzdálené datum. Taková je realita. Ani tato generace ale nesmí být odříznuta od historické paměti. Stačilo málo a i ona mohla vyrůstat v sovětském modelu socialismu, který, jak nám ukazuje současná Čína, Kuba nebo Severní Korea, mohl za jiných okolností přežít i do třetího tisíciletí. Jak by dnes asi vypadalo Československo, kdyby východoevropský socialismus přežil svoji smrt? Těžko si to v době mobilů a internetu představit. Vymoženosti demokratické a prosperující společnosti ale užíváme také proto, že se o ně naši předkové zasloužili. Pražské jaro nebylo marným pokusem, ale zábleskem, který uprostřed komunistického marasmu vyburcoval občanský vzdor. I proto jeho náboj nesmí zůstat nevyužit, uzavřený v učebnicích. Odkaz tohoto přelomového roku by měl být bez ohledu na to, jak dnes rok 1968 hodnotíme, pro všechny opravdové demokraty (nejen sociální) v zásadě stejný. Uvědomit si, jak je svoboda ve skutečnosti křehká. Jak i uprostřed moderní společnosti může být nečekaně ohrožena. Ať už je to svoboda jedinců nebo národa, svoboda projevu nebo svoboda rozhodování. Paměť nám vracejí dva pomníčky a dvě pamětní desky. První dva muži (šestnáctiletý učeň Josef Žemlička na Jihlavské ulici a třicetiletý elektrikář ze Zetoru Viliam Debnár v Jedovnické ulici) byli zastřeleni sovětskými okupanty. Další dvojici, ženu a muže, už však o rok později připravili o život jejich vlastní spoluobčané – v duchu „Zákonného opatření č. 99/1969 o některých přechodných opatřeních nutných k upevnění a ochraně veřejného pořádku“, podepsaného tehdejšími nejvyššími ústavními činiteli. Vyšetřování smrti obou mladých lidí bylo bez výsledku k 30. 10. 1969 přerušeno, zasahující jednotky SNB, armády a Lidových milic byly přezbrojeny a původní seznamy zbraní skartovány. Viníci smrti zůstali nepotrestáni. Danuše Muzikářová: osmnáctiletá vyučená pánská krejčová v brněnském KRASu; chtěla studovat módní návrhářství na textilní průmyslovce. Byla zastřelena zezadu, když v davu prchala poté, co se u kostela sv. Jakuba začalo střílet. Policie nařídila kremaci, pohřeb proběhl za asistence policie a StB. (Je pravděpodobné, že jako každoročně se pietního aktu zúčastní i otec oběti Jaroslav Muzikář.) Stanislav Valehrach: osmadvacetiletý dřevomodelář z Kovalovic (Brno-venkov). Byl zastřelen v Orlí ulici, když pořádkové síly rozháněly demonstranty ze Zelného trhu do okolních ulic. Pohřeb v Kovalovicích se konal pod dozorem tajné policie.