Roman Onderka - česká vize

Čt 29. 10. 2009 14:05

Zveřejněno v Kavárně iDNES.cz v neděli 18. října 2009 Godot ani jiný spasitel nepřijde, musíme se snažit sami, píše primátor Brna. Které hodnoty mají, nebo by měly mít, zásadní význam pro budoucnost české společnosti?

Už samotné číslo 10 v sobě nese určitou symboliku.

Naše společnost byla vybudována na křesťanských základech, jejichž součástí je i dekalog, deset přikázání, v nichž Hospodin shrnuje své požadavky vůči lidem stvořeným k obrazu Jeho. Musíme uznat, že bez ohledu na to, zda věříme v Boha, nějaký vyšší princip či jen sami v sebe, většinu z deseti přikázání akceptujeme jako součást mravního zákona. Lze tedy říci, že několik příček hodnotového žebříčku jsme zdědili po předcích a záleží na nás, kolik jich ještě přidáme, aby byl dostatečně pevný a dlouhý. Máme zde mluvit o budoucnosti, k níž upíráme zrak v očekávání lepšího života a dokonalejšího světa. Pokud však chceme nějakou budoucnost vůbec mít, bylo by dobré zamyslet se nad hodnotami, na nichž je vybudována naše současná společnost.

Před dvaceti lety se v naší zemi zhroutila dosavadní mocenská struktura založená na dosti pokřivených hodnotách – třídní nenávisti, lži, nesvobodě, závisti, strachu, lhostejnosti. Sametová revoluce přinesla tolik vzývanou a toužebně očekávanou svobodu. Dostali jsme možnost začít budovat na troskách staré struktury strukturu podstatně novou. A v počáteční sametověrevoluční euforii jsme byli přesvědčeni, že nás čeká lepší život v dokonalejším světě. Slova „svoboda, demokracie, pluralita, tržní hospodářství, návrat do Evropy“ zněla pěkně a stala se z nich dobrá a rozumná politická hesla. Ale s tím, jak bylo třeba přecházet od slov k činům, se začalo vytrácet i tvůrčí nadšení a euforie. Ve své pýše a hrdosti nad tím, jak jsme najednou nezávislí a soběstační, zapomněli jsme na vlastní zodpovědnost vůči daru svobody. Dnes jsme tedy relativně svobodní, naším státním zřízením je pluralitní parlamentní demokracie, naše hospodářství je tržní, jsme členy NATO i Evropské unie. Přesto máme pocit, že se z našeho života vytratila radost, že na výsluní jsou ti, kteří svobodně drancují přírodu i stát, aby ještě rozhojnili své zbytečné statky, že věda a kultura jsou popelky, zatímco konzum, korupce a klientelismus kvete. A my? Čekáme na pověstného Godota. Ten však nepřijde a nepřijde ani žádný jiný pomyslný spasitel. Chceme-li něco změnit, musíme to udělat sami.

V Preambuli naší Ústavy z roku 1992 jsou napsána krásná a vzletná slova o tom, jak jsme připraveni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku jako stát svobodných a rovnoprávných občanů, kteří si jsou vědomi svých práv, povinností i zodpovědnosti vůči druhým i celku. Ve 4. století před naším letopočtem aténský politik a řečník Démosthenés prohlásil, že „všechna slova, chybějí-li činy, jeví se planými a prázdnými“. Převezměme tedy zodpovědnost za věci veřejné. Opatrujme a chraňme si nabytou svobodu a buďme za ni vděční, protože zdaleka není samozřejmostí. Pěstujme si i svobodu vnitřní, protože vždy je důležité začít u sebe. Vnitřní svoboda nám přinese také vnitřní spokojenost, která se navenek projeví radostí ze života. Zbavme se závisti a nepřejícnosti a mějme radost ze štěstí druhých. Žijme v sounáležitosti s krajinou, protože duchovně a kulturně živá krajina je jedna z nejvyšších hodnot dnes i v budoucnosti. Važme si jako vysokých hodnot s potenciálem pro budoucnost také vědění a vzdělání doplněných tvořivostí a fantazií. Dejme času, který prožíváme, smysl a předejme toto poselství i budoucím.

Dennodenně chodím na Nové radnici kolem veduty Brna z roku 1962. Je to mnohonásobně zvětšený mědiryt Cyrila Boudy a nese nápis Brno, město práce a pokroku. Ovšem za téměř 50 let od té doby se mnohé změnilo. Některé atributy Brna by určitě dnešní Cyril Bouda vyryl jinak. Místo turbín a kuličkových ložisek by vedutě současného Brna vévodily váhy k vážení práva a bezpráví jako symbol soudu a také sova jako symbol moudrosti ctěný studenty univerzitního města. A nápis by možná zněl „Brno – hrdé město v srdci Evropy“. Pokud si mohu dovolit vzít to osobně, je pro mě velká čest být primátorem města, které systematicky buduje svůj tvůrčí potenciál v evropském kontextu. A snaží se uspět ve světě 21. století, kde už nerozhodují turbíny či počet tun oceli na hlavu, nýbrž bohatství vědění a sdílení nehmotných informací.

Věřím, že především tato hodnota je nezpochybnitelná.