Projev ke slavnostnímu odhalení pomníku prezidenta Edvarda Beneše

So 10. 04. 2010 12:00

před Právnickou fakultou MU, Veveří 70 10.30 hod.

Vážení občané, dámy a pánové,

 dovolte mi, abych vás jménem města Brna i jménem svým přivítal u příležitosti slavnostního odhalení sochy doktoru Edvardu Benešovi, druhému československému prezidentovi a státníkovi evropského významu. Muži, jehož životní úděl je jedním z velkých dramat 20. století.

Edvard Beneš byl nesporný patriot, který naší zemi zasvětil svůj život, a cokoliv činil, činil v dobré víře, že tím prospívá vlasti. Spolu s T. G. Masarykem se za první světové války zasloužil o vytvoření nezávislého státu Čechů a Slováků. A tak i městu Brnu spravovanému do té doby převážně německou radnicí přinesl 28. říjen 1918 návrat vlády do českých rukou. Brno se tak mohlo z „předměstí“ Vídně postupně změnit v sebevědomou metropoli Moravy.

 Na dlouhou dobu se pak vzdělaný právník Beneš stal představitelem čs. zahraniční politiky. Byl úspěšný ve Společnosti národů a čelní státníci té doby si ho vážili, někteří se ho obávali. On sám vždy vše zvažoval a hodnotil z hlediska politické účelnosti, které obětoval snad všechno. To mohlo být příčinou, že se v jeho životě vystřídala období slavných vzestupů, ale i tragických pádů. Po smrti T. G. Masaryka byl Beneš zvolen prezidentem a slíbil věrnost jeho odkazu. Podílel se na morální i fyzické mobilizaci národa ke střetnutí s hitlerovským Německem, k němuž však nikdy nedošlo. Přišel pád, mnichovské ponížení, kapitulace, abdikace a odchod do exilu. Politik Beneš se nevzdal. Stal se vůdcem zahraniční politické akce vedoucí k „odčinění Mnichova“, byl uznán za hlavu státu a vrátil se do osvobozené země a na Hrad. Mimochodem – jedno z nejslavnějších uvítání mu 12. května 1945 připravili občané Brna. Beneš se ale vrátil do země, jejíž nová koncepce se opírala o české komunisty zaštítěné Sovětským svazem, a prezident zklamán mnichovanstvím Spojenců pateticky a nešťastně uvěřil Stalinovým slibům. Přišla sporná rozhodnutí, jakými bylo vydání znárodňovacích dekretů a odsun německého a maďarského obyvatelstva. A důsledkem prezidentových zklamaných nadějí pak byla druhá abdikace, krach již značně osekané demokracie, osobní zhroucení a smrt.

 O pomník, který dnes odhalujeme, se nejvíce zasloužili ti, kteří zůstali věrni odkazu prezidenta osvoboditele, ti, kteří pod jeho vedením bojovali za obnovení Československa, potomci těch, kteří byli zavražděni v Kounicových kolejích a jinde, i ti, kteří zažili nacistickou zvůli na okupovaném území. Jim i nám všem bude tato socha připomínat muže činu, který se nechtěl stát jen lhostejným svědkem dramatické doby, a ta ho proto poranila a trochu i ušpinila. Ale byl by to špatný hrdina, kdyby se z boje vracel bez poskvrny.

Město Brno si vlastní i národní minulosti váží a chce si ji připomínat. A nejen pro ten známý fakt, že kdo nezná svou minulost, je odsouzen ji znovu prožít. Tento pomník budiž zárukou naší trvalé paměti.