Brněnský primátor Roman Onderka: Sebelepší film zážitek z divadla nenahradí!

Po 10. 12. 2007 12:58

KAM V BRNĚ, Markéta Pudilová Primátor Roman Onderka se narodil v roce 1965 v Brně. Od roku 2002 je členem brněnského zastupitelstva a zastupitelstva městské části Starý Lískovec. V závěru roku 2006 byl zvolen primátorem města Brna a to pro volební období 2006 - 2010. Kromě členství v Radě vlády pro udržitelný rozvoj a Radě Evropy se sídlem ve Štrasburku je stínovým ministrem dopravy za ČSSD. Roman Onderka je podruhé ženatý, z prvního manželství má dospělého syna. Nyní žije s manželkou a tříletým synem ve Starém Lískovci.

KAM V BRNĚ, Markéta Pudilová Primátor Roman Onderka se narodil v roce 1965 v Brně. Od roku 2002 je členem brněnského zastupitelstva a zastupitelstva městské části Starý Lískovec. V závěru roku 2006 byl zvolen primátorem města Brna a to pro volební období 2006 - 2010. Kromě členství v Radě vlády pro udržitelný rozvoj a Radě Evropy se sídlem ve Štrasburku je stínovým ministrem dopravy za ČSSD. Roman Onderka je podruhé ženatý, z prvního manželství má dospělého syna. Nyní žije s manželkou a tříletým synem ve Starém Lískovci. Za dobu svého působení ve funkci primátora jste „proslul“ tím, že neznáte volné dny, jak toto pracovní vytížení zvládá rodina a jak Vy sám? Fyzicky a psychicky jsem zatím v pořádku, primátorství zvládám:) stejně jako rodina, která s tím, že budu trávit většinu času v práci počítala už před mým nástupem do funkce. Pracovat „po setmění“ mi naštěstí nevadí - jsem typ “sovy“. Rána jsou horší. Vstávání v šest hodin je nejhorší část dne, probouzím se až v autě. O víkendech se občas domů dostanu. Přesto se za workoholika nepovažuji, bez práce bych klidně žít mohl a kdyby mi někdo nabídl pár týdnů volna na pustém ostrově bez mobilu, jel bych rád. Ale když chci naplnit svoji vizi, s níž jsem do primátorského křesla usedal, nezbývá nic jiného, než tvrdě pracovat. Ve Vašem životopise se mezi zálibami objevuje kromě sportu a počítačů také hudba, divadlo a literatura. Co si rád poslechnete nebo přečtete a máte na to vůbec čas? Knížky mám moc rád, líbí se mi historické romány, rád čtu dobré detektivky například od Agathy Christie, nebráním se ani literatuře faktu. Mám ale pár knih, k nimž se s železnou pravidelností vracím, je to například Na západní frontě klid od Remarqua. Poslední dobou čtu opravdu hodně – především vyhlášky a zákony České republiky:). Když se mám pod něco podepsat, musím tomu rozumět a to nejde jinak, než si to nastudovat. Hudbu poslouchám především v autě – U2 nebo jazz, především ten klasický. K uklidnění mi skvěle zabírá Vivaldi. Jinak jsem vyrostl na skupině Nazareth. Nedávno navštívilo Brno legendární rocková skupina Rolling Stones, poslouchal jste jako kluk jejich hudbu a pokud ano, jaké to pro Vás bylo setkat se s nimi tváří v tvář? Rolling Stones mě v ranném mládí tak trochu minuli, byl jsem odchovaný brněnským bigbeatem. Rock'n'Roll se mne dotkl až zhruba ve čtrnácti letech. Nicméně setkat se se členy světoznámé kapely, kteří baví lidi už desetiletí, byla obrovská čest. Na webových stránkách Brna se Vás lidé mohou ptát na to, co je zajímá. Na jaké dotazy odpovídáte nejčastěji? Všechno chodí ve vlnách. Lidé se ptají většinou na to, co zrovna trápí město, ať je to sportovní stadión, vila Tugendhat – mimochodem kvůli ní mě lidé píší pořád. Při nástupu do funkce jsem taky často odpovídal na dotazy týkající se platností komunálních voleb v Brně. Hodně lidí reagovalo v době, kdy jsem omezil vjezd aut do centra města, vlna dotazů přišla kvůli záměru stěhovat úrazovou nemocnici. Denně napíší desítky Brňanů, dotazy musím zodpovědět, lidé mají právo vědět, co si primátor myslí a jaký názor zastává. Co se Vám zatím v Brně povedlo prosadit a co byste ještě do konce funkčního období chtěl ve městě vidět? Dříve jsem si moc přál promluvit si s řadou významných osobností a zjistit, co si myslí. To se mi, díky mé současné práci, u spousty z nich splnilo. Zjistil jsem, že často mediální obraz těchto osobností neodpovídá tomu, jací jsou mimo hledáčky kamer. Příjemně překvapen jsem byl např. osobností prezidenta Václava Klause a jeho ženy nebo Tonyho Blaira. Moc se mi líbí, jak dovedou zaujmout svou bezprostředností a „normálností“. Také mám pocit, že se mi podařilo změnit atmosféru na magistrátu. Jsem přesvědčen, že se primátor, náměstci i úředníci musí s prací ztotožnit – vzít ji za svou. A to se daří. Občas mi lidé vytýkají přílišnou autoritativnost – ale já jsem předsvědčen, že bez silného primátora není silné město. Do budoucna bych chtěl vidět růst nové město na jihu Brna nebo víceúčelovou halu v Lískovci, kde by Kometa hrála extraligu a také to, že se sliby, které lidé slýchali už 16 let, konečně začnou plnit. Doufám, že se nám podaří vytáhnout kulturu a lidi do ulic. Že se podaří je nadchnout pro galerie, divadla. Začít se musí tak, že například místo prodejních stánků u nádraží lidé uvidí sochu, u ní bude někdo hrát na saxofon, a o kousek dál se v kavárně bude konat výstava obrazů. Kultura by se k Brňanům měla dostat přirozeně a vytáhnout je od počítačů z pohodlí domova, protože - ruku na srdce – sebelepší film zážitek z divadla nenahradí.