Slavnostním shromáždění u příležitosti 94. výročí vzniku Československa

Po 29. 10. 2012 08:00

Komenského náměstí 2 – pomník TGM, 28. 10. 2012

Vážení občané, dámy a pánové,

sešli jsme se na tomto symbolickém místě u sochy prezidenta Osvoboditele, abychom si připomněli, že před devadesáti čtyřmi lety, 28. října 1918, vznikl na pozadí končící první světové války nezávislý stát Čechů a Slováků. Tento den přinesl návrat vlády do českých rukou i městu Brnu spravovanému do té doby převážně německou radnicí.

Úkoly nové správy města nebyly snadné. Bylo nutné vybudovat novou administrativu z českých úředníků, vyrovnat nedostatky českého školství, zlepšit finanční situaci města. A hlavně bylo třeba ušlápnuté provinční město, úplně závislé na Vídni, změnit v hrdé a nezávislé hlavní město Moravy. Což se postupně podařilo.

Nejen v životě našeho města, ale i v životě celé naší země a jejích obyvatel se 28. říjen 1918 stal zlomovým dějinným okamžikem, o kterém už toho bylo mnoho řečeno a mnoho napsáno. Jak se měnily režimy, měnil se i pohled na tyto historické události. Zvláště s nástupem totalitní komunistické moci byl dokonce učiněn pokus vymazat je z paměti národa. To se naštěstí nepodařilo. A proto se dnes díváme na Masaryka a jeho spolupracovníky s obdivem, úctou a pokorou. Měli vizi a dovedli ji do zdárného konce – ke vzniku samostatného Československa.

První Československá republika nebyla dokonalá, lze ji však označit za demokratický právní stát, v němž žila svobodná pluralitní společnost. Hlavní podíl na tom mělo uplatňování demokratického řízení, což důsledně vyžadoval Tomáš Garrigue Masaryk jako prezident republiky. Zastával zásadu, že pravá demokracie je součinnost občanů a úřadů a že je třeba se ji učit. Věděl, že to není otázkou několika let, nýbrž desetiletí. Bohužel, dějinné převraty našim prarodičům, rodičům ani nám těch desetiletí svobody a učení se demokracii moc nedopřály. Tím víc musíme mít na paměti jeho slova: „Naše demokracie musí být stálou reformou, stálou revolucí, ale revolucí hlav a srdcí.“

Za časů prezidenta Masaryka si nás v Evropě a ve světě vážili. Je jen na nás, abychom se dnes slovy i činy k této mravní a politické tradici hlásili. Ať jsme opravdu zdravým a hlasitě tlukoucím srdcem Evropy.