Kdo jsem

Lukáš Evžen Martinec, opat starobrněnský

Tři oříšky pro Romana Onderku, primátora města Brna
Když rozlouskneme ten první, objevíme v něm slovo komunikace.

Mohu potvrdit, že od samého počátku, tedy od chvíle, kdy jsme se osobně poznali s panem primátorem, byl mužem komunikace. A ne pouze formální, a ne lecjaké. Lze říci, že naše vzájemná komunikace byla bezprostřední, věcná a efektivní. Domnívám se, že jen tehdy, pokud lidé chtějí a dokáží mezi sebou komunikovat, mohou být prospěšní druhým. V opačném případě je takřka zbytečné do nich vkládat nějaké naděje.

Po nahlédnutí do druhého oříšku můžeme uvnitř přečíst slovo charita.

Od začátku svého „primátorování“ Roman Onderka bez jediného zaváhání, se aktivně zúčastňoval všech našich charitativních projektů, které jsme konali v našem opatství. A nebylo jich málo. Z jeho přístupu bylo zřejmé, že nepřehlíží ty, kteří potřebují pomoc, nevyhýbá se jim, ale naopak jim o ně jde. Vahou své autority se přičinil o to, že za celou dobu, co jsme se společně angažovali v charitativních akcích se vybrala značná částka potřebných finančních prostředků. Lze tedy říci, že Romanovi Onderkovi slůvko empatie rozhodně není cizí.

A zbývá nám třetí, poslední oříšek. Ten představuje aktivní zájem o památky. Díky zájmu pana primátora, i v ekonomicky nesnadné době, jsme v naší bazilice mohli opravit nejvzácnější oltář svého druhu v našem městě, který je bezpochyby památkou evropského významu. A nešlo jen o tento unikát, jehož hodnotu snad plně docení až příští generace. Nelze na tomto místě nevzpomenout primátorovu aktivitu při pořizování nového, památného zvonu k jezuitům. Ten má všem připomínat první papežskou návštěvu, která se konala v loňském roce v Tuřanech. A tak, i díky tomuto zvonu, se papež „dostal“ až do středu našeho města Brna.

Snad jsem v těchto několika málo řádcích objektivně shrnul to, co mně umožnil můj omezený pohled z mé klášterní cely, pohled ven, za zdi našeho starobrněnského opatství.